Většina lidí už někdy přemýšlela o tom, jak by chtěla trávit své poslední dny. Ale pouze každý druhý o tom s někým rozmlouval.¹ Proto vznikla konverzační karetní hra Řekni mi. Aby nabídla bezpečný prostor pro každého, kdo chce rozhovor o těchto důležitých věcech otevřít nenásilnou formou. Hraní v kruhu nejbližších se pak může reálně odrazit na péči, kterou budeme jednou potřebovat my nebo naši nejbližší.

Výzkum veřejného mínění Umírání a péče o nevyléčitelné nemocné² zadala Cesta domů a realizovala ho výzkumná agentura STEM/MARK naposledy v roce 2015. Z šetření vyplývá, že pouze 30 % lidí zatím nepřemýšlelo o tom, jak by o ně mělo být pečováno na konci života. Paradoxně nejméně o tom uvažují lidé nad 60 let. Zhruba polovina těch, kteří téma závěru svého života promýšleli, se se svými přáními někomu svěřila. Nejčastěji své představy probírali v okruhu rodiny (32 %), okrajově pak s přáteli (3 %) nebo s lékařem (2 %).

Reálný dopad na péči 

Na začátku máme obavy, že o takových věcech bychom mluvili jen s největším kamarádem nebo nejbližším člověkem, ale ono se o nich někdy snáze mluví s lidmi, se kterými si nejsme úplně blízko. Hraní s rodinou není snazší, ale má potenciál velkého dopadu do reálného života. Odpovědi na otázky ze hry nám mohou reálně pomoci porozumět tomu, jak to naši nejbližší mají. Ve chvíli, kdy budeme konfrontováni s koncem života, nám to může pomoci situaci lépe zvládnout.
Martin Loučka, ředitel Centra paliativní péče

Hraní hry Řekni mi s rodinou má největší dopad do reálného života.
Ilustrační foto: Centrum paliativní péče

Co nám hraní přinese?

• Uvědomění a verbalizaci odpovědí na otázky, které se týkají našich hodnot a přání spojených se závěrem života.
• Lepší poznání sebe sama a těch, se kterými hru hrajeme.
• Úlevu, že jsme se do tak zásadní práce se sebou samými pustili.
• Pokoru a vděk, že jsme se mohli otevřít a vyslovit svá přání, plány a pocity.
• Radost z poznání, prolomení strachu z hraní hry nebo mluvení o smrti.
• Inspiraci a pohled ostatních na život i umírání. 
• Prohloubení vztahů a sblížení s těmi, se kterými hrajeme.
• Zbavení se nejistoty, že moje osobní přání a plány nikoho nezajímají a jsou nepodstatné.

Odvaha je nakažlivá

Zamyslet se nad smrtelností vlastní nebo svých blízkých chce kus odvahy. Pro každého může být hraní hry Řekni mi různě náročné. Každý člověk by ale měl mít možnost vést diskusi se svým lékařem, rodinou nebo blízkými o svých přáních zahrnující to, jakou péči si pro sebe představuje, a jaké má hodnoty a přání v závěru života. Ne nadarmo má původní americká verze hry My Gift of Grace podtitul “konverzační hra o životě, umírání a na čem nejvíc záleží.” 

Přidáváme tedy dva tipy, jak nabídnout hraní svým nejbližším. 

Lidem se kterými chceš hrát, řekni svoji oblíbenou otázku a rovnou na ni odpověz. 

• Zajistíš tak, že si hru dokáží lépe a konkrétně představit.
• Na příkladu ukážeš, jaký typ otázek na ně ve hře čeká.
• A ukážeš jim, že s nimi chceš takové téma otevřeně sdílet.

 A začni jen krátkou verzí.

• Vyber pouze tři otázky na začátek. 
• Spoluhráčům ukážeš, jak se to hraje.
• Hru pak můžeš vždy prodloužit nebo se domluvit na delším hraní příště.

A na závěr nezapomeňte, že odvaha je nakažlivá. Mluvte s lidmi kolem sebe. Řekněte, jaké máte zkušenosti s hrou a pozvěte je na další hraní. Čím více budeme o tématu mluvit, tím dříve se stane komunikace o smrti a umírání přirozenou a normální součástí naší společnost

¹ Stemmark, Výzkumná zpráva Dříve vyslovená přání – říjen 2015: https://www.umirani.cz/data#uvazovani-rozhodovani
² Stemmark, Výzkumná zpráva Dříve vyslovená přání – říjen 2015: https://www.umirani.cz/data#uvazovani-rozhodovani